187 Arboretum Antonín

© Roman Koucký, Šárka Malá
& Edita Lisecová, Jana Školníková, Annamaria Bohuniczky, Zdeňka Havlová, Milena Nováková, Martin Kubeš
~ březen 2010 – březen 2011
= ideová studie
€ Mikroregion Sokolov – Východ
 
 
„Všechny hlavní větve, které má mít, vyhání strom ze svého kmene hned v prvních letech, takže později není třeba nic jiného, než aby rostly.“
S člověkem je tomu zrovna tak: „na začátku záleží všecko“. Takový význam má dětství. O smysluplnosti či prázdnotě života se rozhoduje na počátku.
Jan Amos Komenský
 
Idea / vize arboreta Antonín jako místa znovuzrozené krajiny, jako příměstského lesa, který je unikátní svou historií, geologickým podložím i pedologickým substrátem, prostorovou a druhovou strukturou, ale i originální a plnohodnotnou formou využití nevšedního potenciálu, při uchování jeho vědeckovýzkumného významu, může být naplněna pouze za předpokladu dohody všech zainteresovaných stran, především státu – vlastníka, státní správy a všech úrovní samosprávy. Neexistence takovéto jasné dohody a nerealizace kroků naplňujících její věcný obsah znamená nemožnost úspěchu. Ekonomické položky vyplývající ze studie nejsou ve smyslu realizovatelnosti vize rozhodující.
 
Vstupuji tedy do posvátné cesty labyrintu na území posvátného háje, vnímám jeho sílu. Vyrostl z ničeho a jeho fenomén vstal z mrtvé krajiny, procházím soustředěně a zamýšlím se nad situací svou i nad situací krajiny a země, která mě obklopuje a z níž jsme všichni vzešli.Při cestě labyrintem nepotřebuji nic jiného, než vlastní rozhodnutí a odhodlání k hledání cesty. Stačí jen soustředěně procházet a nechat na sebe působit jeho magickou moc. Podél cesty jsou ale mnohá zastavení, která mi mohou ve správném vnímání labyrintu pomoci. Je možné „použít“ je všechny, nebo si vybrat jen některé, je možné vnímat je jen periferně jako nestrannou kulisu a je možné je i minout zcela bez povšimnutí. Labyrint je především cesta k sobě samému a na této cestě zůstává člověk  ve výsledku osamocen.


zpět

Loading