123 Kniha 3 – soutěže
© Roman Koucký architektonická kancelář s.r.o.& Šárka Malá, Jana Tichá, Lucie Faturíková, Adéla Svobodová (grafická úprava) Martin Tharp, Roman Lang
~ 2004
= vydaná kniha
€ Zlatý řez s.r.o.
„Dějiny architektury, alespoň té moderní, tvoří z valné části projekty, které se nikdy nedočkaly realizace, dokonce s ní třeba ani v prvním plánu nepočítaly. Myšlenka neboli koncept je to, co leží v základech architektonického díla a co odlišuje architekturu od stavitelství. České kulturní prostředí se tradičně vyznačuje pragmatičností, která nemá mnoho respektu pro „architekturu na papíře“. Ovšemže i Roman Koucký, Šárka Malá a jejich spolupracovníci by si raději ověřili platnost svých konceptů v měřítku 1 : 1, ale to se vždycky nepodaří. Někdy je od jedné realizace k další dlouhá cesta, prošlapaná právě těmi nerealizovanými projekty a také „prohranými“ soutěžemi.
Pro tým Romana Kouckého a Šárky Malé je charakteristické, že soutěžní návrh zpracovávají jako rozšířenou reakci na zadání. Nejde jim jen o to, vyhovět soutěžním podmínkám, ale snaží se zadání kriticky reflektovat a závěry zapracovat do návrhu – třeba jako dovětek průvodního textu. Zadání soutěže se tak stává východiskem k úvaze, která přesahuje aktuální potřebu verbalizovaného doprovodu návrhu a mívá obecnější platnost. Práce na soutěžním návrhu je osamělá činnost, neexistuje tu zpětná vazba, dialog s klientem, který by vnesl do procesu dynamiku. Architekt musí být sám sobě oponentem, a to je možné jedině tehdy, vystoupí-li z roviny konkrétního zadání do vyšší polohy, odkud uvidí věci v širších souvislostech.
Tato kniha představuje soutěžní návrhy tří budov s různým určením pro různá prostředí, pro tři rozdílná města. Je to dostavba Velvyslanectví České republiky v Londýně, novostavba domu U zvonu v Plzni a vestavba Informačního střediska Národní galerie na Hradčanském náměstí v Praze. Společné je pro ně to, že se jedná o stavby veřejné, z veřejných prostředků financované a veřejnosti sloužící, situované na exponovaných místech. Ať už mají být vidět odevšad, jako plzeňský dům U zvonu, přihlásit se jasně k sousední starší budově, jako velvyslanectví v Londýně, nebo nebýt vidět vůbec, jak zněl paradoxní požadavek v případě Informačního střediska Národní galerie, jsou to domy se zřetelnou identitou. Návrhy svědčí o hledání jedinečného řešení pro každé zadání, o hledání tvaru domu při uvědomění souvislostí jeho situace – což je pojem, který dalece přesahuje zaklínadlo „kontextu“. Situace či situovanost předpokládá umístění v čase a obsahuje především mentální souvislosti jak se stopami minulosti, tak s perspektivou budoucího rozvoje. Všechny tři návrhy představují současné domy, které má zanechat naše doba jako svůj otisk v materii města.
Architekti z kanceláře Romana Kouckého nespoléhají na osvědčená řešení. Nestane se, že by někdy jednoduše zopakovali to, co se minule podařilo, nebo co se v podobných situacích běžně používá. Uhájit jedinečné ve věku standardizace je těžký boj, je to pomalý vytrvalý běh ve věku rychlosti a krátkých tratí. Není to snadné, ale výsledek stojí za to.“
Jana Tichá
