044 Waldschlöschen Brücke, Dresden
© Roman Koucký, Šárka Malá, Ladislav Šašek & Libor Kábrt, Václav Mach ~ listopad 1996 – listopad 1997 = vyzvaná mezinárodní soutěž € Město Dresden Drážďany jsou typickým městem nad řekou. Široké koryto Labe protíná město výraznou linií rozlehlých záplavových luk. Zelené pásy okolo vody jsou jen v těsné blízkosti středu města částečně sevřeny do kamenných břehů přísné regulace. S rozrůstáním města přibývají i mosty. Jejich charakter se směrem k předměstím mění. V centru jsou mohutné mosty „kamenné“, s nosnou konstrukcí pod niveletou mostovky a silnými pilíři. Směrem ven z města jsou mosty lehčí, transparentnější a vyšší. Waldschlöschen Brücke je na rozhraní dvou rozdílných městských částí. Intenzivně zastavěného centra a volnější struktury soliterních vil na zalesněných stráních Dresdner Heide. Proto i poměr hmoty a výšky nového mostu „lavíruje“ mezi objemem mostů v centru a vzletností mostů příměstských. Dvě velké měkce tvarované nohy připomínají souvislost s oblými pilíři mostů kamenných a lehká ocelová stuha, která mezi nimi diagonálně překlenuje řeku, předznamenává převýšený příhradový skelet Loschwitzer Brücke. Způsob a orientace diagonálního překlopení horní nosné konstrukce zdůrazňuje dva základní pohledy rozhraní města. Stočení nad pravým břehem nabízí pohled směrem do centra, na tmavé siluety historických budov. Nad levým břehem se otevře pohled na zelené úbočí svahu nad řekou s romantickými obrazy zámečků mezi korunami stromů. Horní hrana konstrukce ve většině pohledů nepřesahuje horizont města, ale ve svých světlých objemech proti němu udržuje jasný tvar. „Stuha“ mezi hlavními pilíři je spojena s mostovkou třemi řadami sloupů. Tenké vedlejší podpory se na obou březích ke krajům mostu přibližují a snižují v přímé závislosti na tom, jak klesá výška horní nosné konstrukce. Skořepina je těsně nad nutnou výškou průjezdního profilu, přesto přenáší 30–50 % zatížení hlavního pole. Její vnější plocha je stříbřitě lesklá, vnitřní je mezi nosnými žebry malinově červená. Dvojí barevnost zvýrazňuje přetočení konstrukce, stejně jako tenká hrana konzoly se skleněným zábradlím. V noci je ostře nasvětlen štíhlý břit chodníků a červená vnitřní plocha stuhy. Světla chodníku jsou zapuštěna v ocelovém svodidle oddělujícím chodce od silnice. Vozovku nepřímo osvětlují reflexní paraboly silných reflektorů ze stožárů trolejového vedení. Die Tragkonstruktion der Brücke ist als stählerner Durchlaufträger einer Länge von 505,80 m entworfen. Die Spannweiten der einzelnen Felder sind 48+60+72+144+72+60+48 m. Die Breite der Tragkonstruktion ist 28,45 m, die Brückenachse ist geradlinig. Das Quergefälle heträgt 2,5%. Das Hauptfeld über der Elbe mit einer Spannweite von 144 ist durch elne räumliche Schale, die schräg über der Fahrbahn vom Uferpfeiler 4 zum Pfeiler 5 durchläuft, verstärkt. Der Hohlkastenträger hat eine veränderliche Querschnittsform, die der Weise der Beanspruchung entspricht. In der Mittedes mittleren Feldes ist der Querschnitt symmetrisch, in Richtung zu den Widerlagern vergrößert sich die Querschnitts-höhe einseitig. Die Schale ist in die Seitenwand des Hohlakstenträgers eingespannt, sie erhebt sich bei der stromnahen Hauptstütze über den Gehweg und die Fahrbahn, durchläuft diagonal über die Brückenmitte und ist wiederholt auf der gegenüberliegenden Brückenseite über der Stütze in die Seitenwand des Hohlkastenträgers eingespannt. Die Schale läuft einseitig weiter, sie ist in die Brückenfahrbahn eingespannt und bildet gleichzeitig das Geländer. Über den ufernahen Pfeilern sind der Hohlkastenträger und die Schale durch Säulen in einem Abstand von 4 m ausgesteift. Der innere Raum des Hauptträgers wird durch Öffnungen mit Gitter belüftet, weiterhin werden im unteren Querschnittsteil Abläufe für den Fall eventueller Störungen im Hohlraum durchgeführt.
